ADAPTACE / VÝVOJ / POKROK / REGRESE ?

Adaptace, vývoj, pokrok, nebo regrese? Jak by se dalo popsat to, že velkou část dne nyní sedíme u PC? 

Jeden ze zakladatelů zátěžové fyziologie P. Astrand vypočetl, že 99 % doby z existence lidstva, tj. asi 2 miliony let, se musel člověk živit jako sběrač a lovec. To znamená, že po celou tuto dobu si musel zachovávat vysokou adaptaci na tělesnou zátěž, bez které by nepřežil. Teprve asi před 10 000 lety se začal způsob života měnit, vyvinulo se zemědělství, obráběcí stroje, které snížily fyzický výkon při práce. V této době se zrodily první modely počítače, které proces adaptace na pohybovou aktivitu nevyžadují. Znamená to, že současný způsob života bez přiměřené a potřebné tělesné aktivity je v určitém rozporu s miliony let směřování organismu. Astrand přesně popisuje, že změna směrem k sedavému způsobu života je asi nechtěný historický experiment, který bohužel probíhá bez kontrolní skupiny. 

Řešení?

Existují 2 cesty, jak se vypořádat s touto situací. První varianta je, že přijmeme tuto skutečnost a pohybovou aktivitu z našeho života odstraníme. Sníží se nám fyzická výkonost, těžko odhadnout, jak na to bude reagovat mentální výkonost. Změní se standartní držení těla, tak jak jej známe. Stanou se z nás nešikovní "hrbáči" s předsunem hlavy a ramen, velkým břichem. Toto držení bude dlouhou dobu spojeno s bolestivými stavy v oblasti zad, ramen, kyčlí, častými výhřezy plotének, dřívějšími artrózami. Je možné, že za 10 000 let dojde k adaptaci, orgranismus se této situaci přizpůsobí a výskyt potíží se začne opět snižovat. Druhá cesta je se sedavému způsobu života nepodvolit a pravidelnou pohybovou aktivitou si udržovat pěkné napřímené držení těla se štíhlím pasem, tak jak jej vnímáme dnes. Volba je na každém z nás. Vždy je však potřeba uvažovat v kontextu s historickými skutečnostmi a uvědomit si vliv pohybové aktivity ve vývoji lidstva, tak jak upozornil Astrand. Sama pohybová aktivita je ve své podstatě současnou dlouhodobou preventivní a léčebnou metodou mnoha onemocnění, které vznikají právě z důsledku tohoto historického rozporu. (Astrand, P., Why exercise? Medicine and science in sports and exercise, 1992).